Ráno u pekaře a na dvoře s tvarohem
Šéfkuchař Miroslav Sova jezdí za dodavateli sám. Tentokrát s sebou vzal Denisu Čapkovou, aby viděla, odkud se k nám dostávají chléb a tvaroh na hanácké koláče.
Odkud se bere chléb a tvaroh
Vyjeli jsme v pět ráno, když bylo ještě šero. První zastávka byla pekárna dvě ulice od domu, kde Miroslav kupuje chléb už od našeho otevření. Pekař ho zná jménem a už mu chystá bochníky na stůl. Denisa se podivila, že se v pekárně zpívá, ale pekař jen pokrčil rameny: prý to pomáhá těstu.
Druhou zastávkou byl statek za městem, odkud se k nám vozí tvaroh. Hospodyně ho vyrábí ručně, z mléka od vlastních krav, a nechává ho odtéct v plátěných pytlících zavěšených u okna. Tvaroh je suchý a jemný, přesně takový, jaký potřebují naše koláče.
Cestou zpátky jsme se stavili na trhu. Miroslav vybíral jablka na štrúdl, kyselá a pevná, a švestky na povidla, která se vaří doma. Zeleninu bere tam, kde zná prodejce, a nikdy ne z největšího stánku.
Příště pojedeme za hospodářem, který nám dodává brambory, a za pekařkou, která peče koláče v kamnech. Miroslav sbírá adresy a jména jako jiní sbírají známky, a prý se blíží doba, kdy jich bude dost na malý adresář.
Co jsme se dozvěděli
Dobrý chléb potřebuje čas
Pekař nám řekl, že těsto kyne přes noc a že nejhorší, co se může stát, je spěch. Chléb se peče ráno a do deseti je pryč. Pokud ho chceš ochutnat čerstvý, přijď na oběd; večer je ještě měkký.
Tvaroh bez zkratek
Hospodyně nám ukázala, jak se tvaroh zpracovává od mléka po pytlík. Trvá to dva dny. Nepoužívá žádné přísady, jen mléko a čas, a proto chutná tak, jak má.
Proč jezdíme sami
Protože kdo chce vařit dobře, musí znát lidi, od kterých bere suroviny. Miroslav to dělá čtyřicet let a tvrdí, že dodavatel, kterého neznáš, ti stejně jednou zavolá, že nic nemá.