Naše dveře

Dům stojí na rohu dvou ulic, takže ho nepřehlédneš. Má dvoje dveře, hlavní z ulice a boční pro zásobování, a nad hlavními visí lampa, kterou Aleš rozsvěcí v půl šesté. Když svítí, je otevřeno; když nesvítí, ještě nejsme na místě, nebo už jsme zavřeli. Spolehlivější signál ti nikdo nedá.

Číslo domu je na rohu dvojí: červené popisné a modré orientační, jak je v Česku zvykem. Hledáš-li podle navigace, řiď se orientačním číslem, které ti dá stejný výsledek jako adresa v patičce. Pokud přijdeš o chvíli dřív, nic se neděje: zazvoň a Denisa tě pustí dovnitř.

Dobrá zpráva pro každého, kdo nemá rád hledání: z náměstí vede jedna rovná cesta, na které není nic, co by tě svedlo z kurzu. Dům je až na jejím konci a pozná se podle světla. Od hradu, který ční nad městem, se k nám dojde zhruba za čtvrt hodiny pěšky.

Parkování je před domem a v bočních uličkách. Večer tam bývá dost místa, v sobotu o něco míň. Kdo přijíždí z dálky a nemá jistotu, ať zavolá; poradíme, kam zajet, ať se nemusí otáčet na rohu.

Před domem je chodník s dlažebními kostkami a u vchodu schod, který je vyšší, než se čeká. Neboj se, nikdo se o něj ještě nepřetrhl, ale Denisa ti poradí, kdyby ses zakopl. Dveře se otevírají dovnitř; zazvoníš na zvonek vpravo a počkáš, až ti někdo otevře.

Pokud potřebuješ cestu popsat telefonicky, zavolej mezi třetí a pátou odpoledne, kdy je v domě klid. Řekneme ti, kudy jít, kam zaparkovat a jak poznat správný vchod. Rádi to uděláme i ve čtvrt na deset večer, jen to bude chvíli trvat, než zvedneme sluchátko u sporáku.

Jestli hledáš nejkratší cestu, drž se hlavní ulice a rohu, kde stojí kamenný sloup s tabulkou. Od něj uvidíš lampu na našem domě, a to je cíl. Kdo přijíždí autem, najde parkoviště u kostela, dvě minuty pěšky odtud, kde bývá o víkendu volno, i když v ulici před domem ne.